Urologie/Urologická onemocnění
Urologie je chirurgický lékařský obor zabývající se diagnostikou a terapií chorob vylučovací soustavy a mužských pohlavních orgánů.
Léčebná péče specializace urologie je zaměřena na komplexní diagnostiku a léčbu - operační i konzervativní - urologických onemocnění dospělých i dětí, včetně mezioborové spolupráce. Urologie spolupracuje především s nefrologií (díky návaznosti močových cest na ledviny), gynekologií, onkologií a klinickou genetikou.
Urologická onemocnění: Mezi nejčastější onemocnění, která jsou léčena na urologii patří močové kameny a s nimi spojené ledvinné koliky, onemocnění prostaty (benigní hyperplazie, nádory, záněty), infekce močových cest, onemocnění varlat, inkontinence (především mužská, ženská je spíše záležitostí gynekologie) a traumata močových cest.
Hyperplazie prostaty
Jedná se o nezhoubné onemocnění mužů, projevující se obtížemi při močení. Ve věku nad 50 let se jedná o běžné onemocnění, ale výjimkou nejsou ani muži podstatně mladší (13% mužů ve věku 40 – 49 let má již určité příznaky). Po 70. roce touto nemocí trpí přibližně 90% všech mužů. K rizikovým faktorům patří bohužel především věk, což je neovlivnitelný faktor, dále pak zvýšená produkce testosteronu. Též zde mohou hrát roli dědičné faktory. Závažnost onemocnění se nehodnotí ani tak podle toho, jak je prostata velká, ale především dle toho intenzity problémů s močením. Odborně se jim říká LUTS (symptomy dolních močových cest - Lower Urinary Tract Symptoms).
Možnosti léčby LUTS: konzervativní postup, farmakoterapie, chirurgická léčba.
Karcinom prostaty
Karcinom prostaty je onemocnění s celosvětově rostoucím počtem nově zachycených případů. Podle statistických údajů je nejčastějším nádorovým onemocněním mužů v rozvinutých zemích a po karcinomu plic druhou nejčastější příčinou úmrtí z onkologických důvodů. Karcinom prostaty tvoří asi 4% všech nádorových onemocnění. Dle údajů Národního onkologického registru z roku 2013 činí počet nově zachycených karcinomů prostaty v ČR 132,6 případů na 100 000 mužů a úmrtnost 28,5 případů na 100 000 mužů. Riziko karcinomu prostaty stoupá s věkem. Muži pod 45 let věku tvoří jen jen jeden případ na 100 000 mužů, ale muži ve věku nad 80 let představují již 735 případů na 100 000 mužů.
Základem diagnostiky je vyšetření prostaty per rektum a odběr krve na ukazatel aktivity prostaty, tzv. prostatický specifický antigen (PSA). Jeho hodnota může napovědět, zda daný muž má vyšší riziko vzniku či nosičství rakoviny prostaty. Hladina PSA narůstá v průběhu života, ale samotná hodnota PSA nemusí nutně souviset s rakovinou – příčinou zvýšení PSA může být tzv. benigní hyperplazie prostaty. Potvrzení nebo vyloučení nádoru prostaty lze tzv. biopsií prostaty.
Léčba karcinomu prostaty závisí na mnoha faktorech, z nichž nejpodstatnější je rozsah a typ nálezu. Zahrnuje jak postupy konzervativní (od pozorného vyčkávání WW až po aktivní sledování), tak postupy radikální léčby. Radikální léčba pak zahrnuje postupy chirurgické, radioterapeutické, léčbu hormonální a chemoterapeutickou.
Odhaduje se, že v roce 2016 bude v ČR zjištěno celkem 7784 nových případů KP. Za posledních třicet let se celkové pětileté přežití u KP zvýšilo z 68 % na současných téměř 100 %; to znamená, že naprostá většina pacientů po pěti letech od diagnózy svého onemocnění stále žije. (zdroj: ČUS – ČLS JEP)
Inkontinence a OAB
Pokud dochází k nechtěnému úniku moči, hovoříme obecně o inkontinenci. Při hyperaktivním močovém měchýři lze rozlišovat „vlhkou“ a „suchou“ formu. Mnoho pacientů sice moč udrží, ale jen za cenu psychického vypětí, což vede k řadě potíží ve společenském životě, při cestování, sexu nebo v zaměstnání Podle typických klinických projevů definujeme tyto typy inkontinence: stresová (zátěžová), urgentní, nutkavá), smíšená, reflexní, paradoxní ischurie (z přetékání).
V důsledku nových léčebných možností se změnil pohled i na diagnostiku inkontinence.
Do urologie byly proto zavedeny nové pojmy. Jedním z nich je urgence – tedy intenzivní pocit nutnosti vyprázdnit močový měchýř, což je jeden z hlavních příznaků nově uznané choroby hyperaktivní močový měchýř (overactive bladder, OAB), soubor symptomů definovaný jako "urgence s nebo bez inkontinence“ , doprovázená obvykle naléhavým nucením a častou frekvencí močení přes den i v noci včetně úniků moče.
Jedná se o složitou poruchu funkce svalů a nervů močového měchýře - s opakovanými, nejčastěji falešnými, stále se zesilujícími nervovými signály, vyžadujícími okamžité vymočení.
Může být buď projevem jiného onemocnění nebo nemoc samotnou.
Léčba OAB: Důležitý je komplexní přístup k problematice OAB – kombinace farmakoterapie s úpravou životního stylu, včetně životosprávy, redukce tělesné hmotnosti a rehabilitace a posilování svalového pánevního dna.
Farmakologická léčba: Základní inervační osa zahrnuje šedou kůru mozkovou, pontinní mikční centrum, sakrální mikční centrum (S2-S4) a periferní autonomní a somatické nervy. Porucha na kterékoliv
úrovni se projeví narušením funkce dolních močových cest. Pro léčbu OAB je k dispozici velké množství léků s rozdílným působením na různých cílových místech.
Farmakoterapie hraje hlavní roli a v současné době je v rámci konzervativní léčby OAB považována za metodu volby.