Kardiovaskulární systém

Arteriální hypertenze, často nazývaná jen hypertenze, je vysoký tlak krve v tepnách oběhové soustavy. Arteriální hypertenzi lze považovat za jedno z civilizačních onemocnění a její výskyt stoupá úměrně s dosaženým stupněm civilizačního vývoje společnosti. Arteriální hypertenze patří mezi častá onemocnění populace.

Rizikovými faktory pro vznik arteriální hypertenze jsou:

• nadváha nebo obezita
• vysoký věk
• rodinná anamnéza
• špatný životní styl (nedostatek pohybu, nevhodné složení stravy, stres, kouření)
• cukrovka
• vysoký cholesterol

Svou roli ovšem hrají i dědičné předpoklady ke vzniku tohoto onemocnění.
Primární (esenciální) arteriální hypertenzí nazýváme zvýšený krevní tlak,  který není  důsledkem jiného onemocnění. Sekundární arteriální hypertenze je důsledkem jiného zjištěného onemocnění, např. ledvin, žláz s vnitřní sekrecí nebo oběhové soustavy. Pro její léčbu je nutné příčinu odstranit. Samostatným onemocněním s odlišnými příčinami, projevy a následky je plicní arteriální hypertenze - hypertenze v plicním oběhu.
Krevní tlak je významným ukazatelem. Hodnoty arteriálního krevního tlaku nad 140 mm rtuťového sloupce u systolického tlaku a nad 90 mm rtuťového sloupce u diastolického tlaku jsou považovány za vysoké a je třeba je léčit.
Systolický tlak je tlak, který odpovídá fázi srdečního stahu. Je to nejvyšší tlak, jaký je srdce schopno při svém stahu vytvořit. Diastolický tlak je nejnižší tlak v srdci a odpovídá době plnění srdce krví.
Neléčený vysoký krevní tlak je rizikovým faktorem pro vývoj dalších onemocnění oběhové soustavy. Mohou jimi být ateroskleróza, cévní mozková příhoda, ischemická choroba srdeční a další choroby oběhové soustavy související s poškozením cévní stěny nebo choroby jiných orgánů, které jsou způsobené zhoršením jejich prokrvení.
Hypertenze je léčena jednak režimovým opatřením - změnou životního stylu (více pohybu, snížení hmotnosti, méně stresu, zanechání kouření) a úpravou stravy (méně soli, méně živočišných tuků, omezení pití alkoholických nápojů, dostatek vlákniny) nebo kombinací režimového opatření a léků na snížení krevního tlaku - antihypertenziv.
Případné obtíže je vždy nutné konzultovat s lékařem.

Dyslipidémie nebo také hyperlipoproteinémie je skupinou metabolických onemocnění hromadného výskytu, která jsou charakterizována patologicky zvýšenou nebo sníženou hladinou lipidů a lipoproteinů v krevní plazmě. Jsou důsledkem zvýšené syntézy nebo sníženého katabolismu lipoproteinových částic, které zajišťují plasmatický transport tukových látek (cholesterolu (CH), triglyceridů (TG), fosfolipidů a mastných kyselin).

Hyperlipoproteinémie rozdělujeme do 3 základních typů:

• izolovaná hypercholesterolémie (pouze zvýšení cholesterolu)
• izolovaná hypertriglyceridémie (pouze zvýšení triglyceridů)
• smíšená hyperlipidémie (zvýšení obojího)

Hyperlipoproteinémie jsou buď primární, geneticky podmíněné, kterých je většina, nebo sekundární, které jsou průvodním znakem jiného základního onemocnění.

Cholesterol

Cholesterol je látka tukové povahy. Pro organismus je nezbytná, protože je součástí každé buňky, je základní stavební jednotkou pro některé hormony a zároveň pro tvorbu žlučových kyselin. Lidské tělo si cholesterol z větší části vyrábí samo v jaterních buňkách. Cholesterol se do organismu také dostává ze stravy, a to vstřebáním v tenkém střevě.
Lipoproteiny jsou částice přenášející v krvi tuky. Existují tři základní typy lipoproteinů.
Lipoprotein o nízké hustotě (LDL) je lipoprotein, vznikající po navázání cholesterolu na bílkovinu. LDL transportuje hlavně cholesterol z jater do těla a je obecně považován za nejrizikovější lipoprotein. Jeho vysoká koncentrace vede k vysoké hladině cholesterolu, čímž se i zvyšuje riziko aterosklerózy. LDL částice obsahují Apolipoprotein B (ApoB), který má klíčový význam pro vazbu na LDL receptory buněk.
Lipoprotein o vysoké hustotě (HDL) přenáší v krvi zejména cholesterol, podílí se na jeho odstraňování z tkání zpět do jater a chrání tak před vznikem aterosklerózy.
Lipoprotein o velmi nízké hustotě (VLDL) přenáší v krvi zejména triglyceridy z jater do tukové tkáně. Jeho množství v krvi je zvýšeno při hyperlipoproteinémiích, cukrovce nebo při obezitě.
Doporučená hladina celkového cholesterolu v krvi u zdravého člověka (tzv. cholesterolemie) je do 5,0 mmol/l. Hladina od 5,0 do 6,5 mmol/l je označována za zvýšenou. Lidé s touto hladinou cholesterolu by si měli více všímat svého jídelníčku a upravit svůj životní styl. Nad 6,5 mmol/l je hladina označována jako riziková. Osobám s takto vysokým cholesterolem hrozí větší riziko vzniku srdečně-cévních onemocnění, proto by měli být v péči lékaře.
Pro pacienta je v případě zjištěné zvýšené hodnoty důležité znát nejen svůj celkový stav cholesterolu, ale také hladinu tzv. „hodného“ HDL a „zlého“ LDL cholesterolu v krvi. Zvýšená hladina LDL cholesterolu (nad 3 mmol/l) totiž způsobuje usazování nadbytečného cholesterolu v cévních stěnách, kde tvoří aterosklerotické pláty. Tím cévy ztrácejí pružnost a zužuje se prostor pro průtok krve. HDL cholesterol má naopak ochrannou funkci, neboť krev zbavuje nadbytečného cholesterolu (odvádí ho zpět do jater, kde je rozkládán a zpracován).
Cholesterol je sice na jedné straně nepostradatelný, ale jeho příliš vysoká koncentrace v krvi může tělu škodit. Srdečně-cévní onemocnění, mezi která patří např. ischemická choroba srdeční, infarkt nebo cévní mozková příhoda, způsobují více než 50 % všech úmrtí v ČR. Zvýšená hladina cholesterolu, kterou trpí téměř 70 % české dospělé populace, je jedním z nejzávažnějších rizikových faktorů těchto onemocnění.

Léčba

Léčba by neměla být zaměřená pouze na pacienty, u kterých již došlo k rozvoji kardiovaskulární příhody. Mělo by se jednat především o preventivní léčbu zásadního a přitom ovlivnitelného rizikového faktoru - dyslipidémie - co největšího počtu pacientů tak, aby ke kardiovaskulární příhodě nebo nutnosti revaskularizace nemuselo dojít.
Z tohoto důvodu je žádoucí, aby maximum pacientů dosahovalo cílových hladin lipidů, především LDL cholesterolu, který má na rozvoj aterosklerózy největší vliv.
Při zvýšené hladině cholesterolu je třeba přijmout režimová opatření, upravit životosprávu a dodržováním zásad zdravého životního stylu se snažit o snížení a úpravu celého lipidového spektra. Nestačí hlídat pouze příjem samotného cholesterolu, o mnoho důležitější je zaměřit se na složení tuků, protože nevhodné tuky ovlivňují hladinu LDL cholesterolu v krvi. Upřednostňovat by se měl rybí tuk a kvalitní rostlinné tuky a oleje, které obsahují velký podíl omega 6 a omega 3 vícenenasycených mastných kyselin působících příznivě na srdečně-cévní systém a pomáhajících snižovat hladinu LDL cholesterolu v krvi. Oproti tomu tuky živočišné obsahují více nasycených mastných kyselin, které je třeba omezovat, protože hladinu cholesterolu zvyšují.
Mezi další zásady nízkocholesterolové diety patří dostatečný příjem ovoce, zeleniny a dalších potravin bohatých na vlákninu, dále omezení příjmu soli, preference drůbeže a ryb a dostatečný pitný režim.
V případě, že ani úprava životního stylu, ani nízkocholesterolová dieta nedokáží dostatečně korigovat hladinu lipidů v krvi, je doporučeno přistoupit k léčbě léky na snížení cholesterolu - hypolipidemiky.
 
Pro farmakologickou terapii dyslipidémií se v monoterapii používají tyto základní skupiny hypolipidemik:

• statiny
• fibráty
• inhibitory vstřebávání cholesterolu ze střeva
• inhibitory vstřebávání žlučových kyselin (pryskyřice)
• kyselina nikotinová

Pokud při monoterapii nedojde k požadovanému zlepšení stavu pacienta, má lékař možnost přejít ke kombinaci hypolipidemik. Volba léku nebo kombinace léků závisí na věku pacienta, přidružených onemocněních a jiné současně užívané medikaci.