Dýchací (respirační) systém

Vybraná onemocnění dýchacího systému:

Alergická onemocnění - alergie

Antihistaminka jsou léky, které se používají k léčbě projevů alergie – ekzémů, kopřivky, alergické rýmy, zánětu spojivek i celkových alergických reakcí.
Antihistaminika jsou (společně s adrenalinem) používána jako lék první volby i u závažných a život ohrožujících alergických reakcí jako je anafylaktická reakce (akutní odezva organismu na styk s dráždivou látkou - alergenem) včetně šoku. Nejčastěji se však antihistaminika používají při léčbě a prevenci alergické sezónní (polinóza) i celoroční rýmy (rinitida), dále při alergickém zánětu spojivek, kopřivce, angioedému (kožní onemocnění s otokem v podkoží, jehož příčinou je rozšíření cév a zvýšená propustnost cévní stěny) a alergickém exantému (vyrážka). V neposlední řadě se používají  jako doplněk při léčbě alergického astmatu, kontaktního nebo atopického ekzému (zánětlivé kožní onemocnění, charakterizované svěděním a suchostí kůže s dlouhodobým průběhem a s opakovaným novým vzplanutím zánětu) nebo zánětu vedlejších nosních dutin.

Antihistaminika I. generace
První antihistaminika, dnes nazývaná jako léky I. generace, mají kromě svého účinku antihistaminového i účinek sedativní (zklidňující efekt). Mezi nežádoucí účinky patří kromě sedace paradoxně i nespavost a známky stimulace nervové soustavy, sucho v ústech, zahuštění hlenů, obtíže s močením, impotence, zpomalení střevní motility a zácpa. Léky také potencují působení alkoholu, hypnotik, barbiturátů, analgetik, anxiolytik a neuroleptik. Protože mají krátký poločas účinnosti, je potřeba je dávkovat několikrát denně. Sedativní účinek nemusí být vždy považován za nevýhodu, využívá se např. ke zklidnění pacientů s těžšími formami kopřivky, při atopickém ekzému nebo dalších alergických kožních projevech.

Antihistaminika nových generací

Antihistaminika II. generace se od antihistaminik I. generace odlišují především mechanismem svého působení a farmakologickými vlastnostmi. Působí pouze na určitý typ histaminových receptorů, na tzv. H1-receptory, mají poměrně rychle nastupující a prodloužený účinek a mají minimum nežádoucích účinků. Nepůsobí vznik nežádoucí sedace. Komplexním působením vedou k útlumu alergického zánětu a někdy i k prevenci vzniku některých bakteriálních a virových infekcí dýchacího ústrojí.

Astma

Astma /průduškové astma/ je chronické zánětlivé onemocnění dýchacích cest. Průdušky jsou postiženy neinfekčním, alergickým zánětem, který vyvolává jejich stažení, otok sliznice a nadměrnou tvorbu hlenu. Takto vzniklé zúžení průdušek vede ke ztíženému dýchání, výdechové dušnosti, sípání, pocitům tíže na hrudi, suchému dráždivému kašli, který se objevuje zejména po námaze a nebo v noci, a ruší tak spánek a omezuje fyzickou aktivitu. Astmatický kašel může být vyvolán i silnými emocemi, jako je smích nebo pláč, a také kontaktem s  alergenem, například se zvířetem.                                                           

Příznaky: se mohou náhle objevovat v záchvatech a také náhle mizet samovolně nebo vlivem léčby, nebo přetrvávají dlouhodobě, pokud astma není správně léčeno. Všechny příznaky se nemusí objevovat současně, někdy může dominovat pouze jeden, například dráždivý kašel bez dušnosti či hvízdání. V obdobích klidu mohou být obtíže sotva postřehnutelné nebo nemocný zcela bez obtíží.

Výskyt: Na světě se odhaduje okolo 100 000 000 astmatiků, v České republice postihuje astma 820 000 lidí, ale předpokládá se, že u dalších 300 000 není ještě rozpoznáno. Zvýšené riziko výskytu brochiálního astma je zejména v rodinách s výskytem alergického onemocnění. U 80 % dětí s astmatem jsou první příznaky patrné již před pátým rokem života. U 85 % dětí má jejich astma alergický podklad.

Léčba: Cílem léčby je kontrola nad nemocí. Pacient by neměl mít žádně příznaky během dne (nejvýše dvakrát týdně), žádné omezení denních aktivit včetně fyzické námahy, žádné noční příznaky. Funkce plic by měla být normální nebo téměř normální.
Prvním léčebným krokem jdoucím paralelně s farmakologickou léčbou je režimové opatření - úprava prostředí a vyhýbání se spouštěčům záchvatů. Úhlavním nepřítelem astmatiků je tabákový kouř a znečištění ovzduší.

Farmakologická léčba
- léky úlevové, záchranné slouží k zastavení astmatického záchvatu. Jejich účinek nastupuje rychle a většina z nich má krátkou dobu působení. Nejsou ale rozhodně určeny k používání pravidelnému a dlouhodobému! Nejčastěji to jsou beta-2-mimetika.
- dále se podávají léky kontrolující astma – preventivní, protizánětlivé. Užívají se pravidelně každý den a dlouhodobě. A to i v době, kdy pacient nepociťuje žádné příznaky. Léčí zánět probíhající v astmatických průduškách, a tak brání vzniku a opakování záchvatů dušnosti a sípání. Na jejich podávání nevzniká návyk nebo závislost ani po mnoha letech jejich užívání. Preventivní léky dlouhodobým účinkem snižují v dýchacích cestách otok sliznic a hojí zánět. Nejúčinnějšími takovými léky jsou inhalační kortikosteroidy. Další skupinou jsou pak antileukotrieny.

Astma je i v současnosti chorobou, na kterou lze umřít. Při těžkém záchvatu může dojít k výraznému omezení proudění vzduchu dýchacími cestami a dušení. Tragickému konci lze ale ve většině případů včas zahájenou a správně vedenou léčbou předejít. Správně zvolená a efektivní léčba však musí jít ruku v ruce se zodpovědností pacienta a dodržování všech režimových opatření a zdravého životního stylu. Jde vždy o ideální souhru lékaře s pacientem.

CHOPN

Chronická obstrukční plicní nemoc je dnes léčitelnou, ale nikoli vyléčitelnou  nemocí.  Zůstává velmi vážným celosvětovým problémem. V Evropě se prevalence pohybuje mezi 4-10 % u lidí nad 40 let věku. Jedná se o onemocnění, které je velmi poddiagnostikované a reálně se předpokládá dvojnásobný počet nemocných, navíc se stále stoupající prevalencí zejména u žen.
CHOPN je onemocnění, kterému lze předcházet a které má významné mimoplicní dopady. Jeho plicní složka je charakterizovaná omezeným průtokem vzduchu v průduškách (bronchiální obstrukcí), který není reverzibilní, neboť dochází k patologické přestavbě plicní tkáně. Bronchiální obstrukce se obvykle zhoršuje a je spojena s abnormální zánětlivou odpovědí plic na škodlivé částice a plyny.
CHOPN přesahuje hranice průdušek a plic. CHOPN ovlivňuje a současně je sama ovlivňována řadou chronických zánětlivých onemocnění (komorbidity CHOPN).
Nemocní s CHOPN většinou umírají na respirační selhání (těžká a velmi těžká stadia) nebo na kardiovaskulární nemoci a rakovinu plic (lehká a středně těžká stadia).

Vznik a rozvoj: CHOPN začíná zcela nenápadně, a to narůstající dušností. V anamnéze se objevují expozice rizikovými faktory, zvláště aktivní a pasivní kouření, kontakt s chemikáliemi a prachy, výskyt ostatních plicních nemocí v rodině.

Diagnostika: Zlatým standardem pro určení diagnózy, klasifikace stadia podle tíže a monitoraci nemoci a odpovědi na léčbu je provedení spirometrického vyšetření metodou smyčky průtok/objem (F/V) a provedení bronchodilatačního testu.

Léčba: Cíle léčby jsou prevence progrese nemoci, odstranění příznaků, zlepšení tolerance fyzické námahy, zlepšení kvality života, prevence a léčba komplikací, prevence a léčba exacerbací a redukce úmrtnosti. Přístup k pacientovi s CHOPN musí být komplexní a současně individualizovaný a v žádném případě neznamená pouze farmakoterapii. Velmi podstatnou roli hrají režimová opatření a okamžité zanechání kouření jako hlavné léčebná strategie!

Farmakologická léčba - Mezi klíčové současné léky CHOPN patří stále bronchodilatancia, hlavně v inhalačním podání. Podávají se podle potřeby ke zmírnění příznaků a také pravidelně k prevenci potíží.
Komplexní léčba CHOPN v současnosti přinesla pacientům nové naděje. Již dnes to znamená lepší léčbu příznaků, omezení frekvence a tíže exacerbací, kvalitnější život.