Antibiotika
Léčba antibiotiky
Antibiotika jsou látky, které se používají při léčbě infekčních onemocnění způsobených mikroogranismy - nejčastěji bakteriemi a v menší míře také některými druhy hub a parazitů. Antibiotika nejsou vůbec účinná při virových onemocněních, mezi které řadíme běžné a velmi časté záněty horních či dolních cest dýchacích, zánět nosohltanu, hrtanu, průdušek či průdušnice.
Antibiotika byla původně získávána přímo z bakterií nebo hub, v současné době se nejčastěji vyrábí uměle (nebo částečně uměle). Antibiotika účinkují tak, že tlumí růst a množení mikroorganismů (bakteriostatická antibiotika) nebo je přímo usmrcují (baktericidní antibiotika).
Nejznámějším antibiotikem je penicilin, který v roce 1928 objevil Alexandr Fleming.
Při volbě antibiotika bere lékař v úvahu druh a závažnost infekce a citlivost bakterií v dané oblasti, dále způsob podání (k dispozici jsou tablety, sirupy, kapsle, injekce, krémy, čípky, oční kapky a další), možné nežádoucí účinky spojené s konkrétním lékem a riziko alergie u daného nemocného.
Antibiotika byla původně získávána přímo z bakterií nebo hub, v současné době se nejčastěji vyrábí uměle (nebo částečně uměle). Antibiotika účinkují tak, že tlumí růst a množení mikroorganismů (bakteriostatická antibiotika) nebo je přímo usmrcují (baktericidní antibiotika).
Nejznámějším antibiotikem je penicilin, který v roce 1928 objevil Alexandr Fleming.
Při volbě antibiotika bere lékař v úvahu druh a závažnost infekce a citlivost bakterií v dané oblasti, dále způsob podání (k dispozici jsou tablety, sirupy, kapsle, injekce, krémy, čípky, oční kapky a další), možné nežádoucí účinky spojené s konkrétním lékem a riziko alergie u daného nemocného.
Postup léčby antibiotiky
Léčba antibiotiky by měla být zahájena až po zjištění původce infekce, která probíhá v mikrobiologické laboratoři zkoumáním vzorku krve, moči nebo tkáně odebrané nemocnému a po stanovení citlivosti na různá antibiotika. Protože zjištění původce trvá několik hodin až dní, lékař většinou volí antibiotikum podle svých zkušeností a teprve po obdržení výsledků z laboratoře léčbu případně upraví.
Antibiotika je nutné užívat do doby, než se bakterie vyloučí z organismu, což bývá několik dní poté, kdy odezněly příznaky onemocnění (zcela výjimečně jsou antibiotika podávána méně než 5 dní). Předčasné ukončení léčby může vést k opětovnému vzplanutí infekce nebo ke vzniku bakteriální rezistence (antibiotikum přestává na bakterie účinkovat).
Správné užívání antibiotik brání rozvoji již zmíněné antibiotické rezistence a tím napomáhá k zachování jejich účinnosti. Je třeba užívat antibiotika pouze v nezbytných případech (např. neužívat je na virová onemocnění) a zahájit léčbu neprodleně po jejich předepsání lékařem. Je také nutné dodržet délku užívání a dávkovací intervaly (doužívat léky).
Obvyklé nežádoucí účinky antibiotik vycházejí z poškození přirozeného výskytu bakterií ve střevech (průjem) nebo u žen v pochvě (kvasinkové infekce). Nežádoucí účinky mohou být někdy závažnější a mohou narušit funkci ledvin, jater, kostní dřeně nebo jiných orgánů. Antibiotika mohou způsobovat také alergické reakce (od nejlehčích forem jako jsou vyrážky nebo svědění, až po anafylaktický šok - závažnou a život ohrožující alergickou reakci, která se projevuje otokem hrdla, těžkou dušností, poklesem krevního tlaku a oběhovým selháním).
Antibiotika nepatří mezi volně prodejné léky a předepsat je může pouze lékař.